Karakura - Nová Organizace!

Snažil sem se vyhnout tomu bodnutí, ale nakonec sem se vyhnul jen tomu aby mě nebodl do srdce a jeho zanpakutou mi skončila v těle. Uskočil sem dozadu a rána se mi zahojila. Zařval sem a vrhnul se na nepřítele. Při každé ráně sem vypustil trochu reitsu což vytvářelo velice silný útok a snažil sem se zabít toho kdo stál přede mnou.

"hehe asi sem tě nazlobil co" začal sem zvišovat pozornost protože se zdal čimdal tim silnějši.
Uskočil sem dozadu a využil sem svoji richlosti a začal kolem něho jen tak pobihat (asi jako ichigo kdiž utoči v bankai se svoji rychlostixD) a chvilema sem poněm i švihl po masce.

Jen sem se mu vyhýbal a jednou mi dokonce nakřáp masku. To mě dost naštvalo a začal sem se obalovat reitsu a taky sem posílal reitsu do meče a jakmile by byl úplně obalenej, tak bych zaútočil a ne na toho co kolem mě pobíhá, ale na ty co jenom koukaj.

TO co se pravě udalo bylo nečekani Malem zasahl někoho z ostatnich kdibych mu nevletěl přimo do rany "Au Ksakru co si mysliš?! zatohle mi zaplatiš!" byl sem celi vzsteku že se namě vysral a vletěl na ostatni a začal sem taky nabirat na Sile a tentokrat sem dal Všechno do meho utoku kde sem se mu oběvil za zady ,samozřejmně odrazil to ale vtu chvili sem doněho sekl z prava. po teto raně sem ale spadl k zemi cely bez sil.

Spadnul sem na všechny čtyři a podíval se na ránu. Pěkně mě naštípnul a krev z toho jen lila, chytnul sem se za to a snažil se aspoň spomalit krvácení, dokonce i to léčení nějak zázračně nefungovalo, hojilo se to dost pomalu a já jen doufal že se na mě nevrhne někdo jinej. Podíval sem se na toho na zemi a řek mu Máš štěstí že sem ti slíbil, že tě nezabiju, já svý slovo totiž držim, ale příště tě určitě zabiju. Pomalu sem vstával a použil sonido abych se dostal nahoru do města dál od nich, ale to byla blbost, hned jak sem se tam objevil tak sem spadnul na zem a plazil sem se za roh baráku. Mezitim sem ve vnitřním boji začal pomalu získávat převahu nad hollowem, ale bylo to opravdu jen pomalu.

trochu sem se usmival a padal do bezvědomi kdiž vtom mě chytl muj druch Joshiro a otahl trochu dal kde mě jen položil a zajistil mi trochu bezpeči než se mi zahoji rany a obnovi sila.

Tokuův vnitřní svět

Stál jsi proti svému Hollowovi oba meč v ruce ao ba jste byli zadýchaní. Jeho maska se na tebe šklebila. "Copak už máš dost? No tak už to vzdej stejně nevyhraješ, ušetříš si tím spoustu trápení. A neboj přísáhám že tu shinigami co se ti zalíbila zabiju rychle." zaskřehotal s odporným chechotem.

Vnitřní svět

Ty a někoho zabít?! To dřív umře stářím, vždyť nemůžeš zabít ani mě. Narovnal sem se a ukázal na něj zanpakutou. Co takhle uzavřít dohodu. Když tenhle boj vyhraješ ty, tak moje tělo bude navždycky tvoje a já ti budu ještě pomáhat. A když vyhraju já, tak se nebudeš pokoušet ovládat moje tělo a k tomu mi budeš pomáhat, pořádně ne jako doteď, že sis dělal co se ti zachtělo. Co ty na to

"Cececece" urážlivě promluvil. "Tokugawo, kamaráde vždyť víš že takhle to nefunguje. Já jsem hollow, já nemůžu jen tak sedět uvnitř sloužit ti. To je jako kdyby jsi chtěl po vodě aby nebyla mokrá. Takhle to nepůjde musíš mi dát jiný návrh, abych něco podobného vůbec začal zvažovat."

"Hahahahahahaha víš jakej je mezi námi dvěma rozdíl? Ty se mě nikdy nezbavíš, ať mě potlačíš kolikrát budeš chtít, tak budu schovanej někde uvnitř na svojí chvilku. Nechceš to rovnou vzdát? Dokonce ti nechám tvé vědomí, tak budu šlechetnej."

"Ahahahaha tak proč to nevyzkoušíš! Neříkej hrozby, které nejsi ochoten naplnit! Klidně se usaď zkus, stejně by jsi to nedokázal. Jsi patetický! Beze mě by jsi byl naprostá nicka. Nikomu na tobě nezáleží! Nikomu!"

"A ty jsi zapomněl na jinou mou vlastnost. Trpělivost. Stejně jako dnes, tyhle chvíle se budou opakovat. A pokaždé tě budu znát o dost líp než ty mě, pokaždé budu mít mnohem a mnohem větší výhodu. Já nepotřebuj uživot, mě stačí vědomí, že jednoh krásného dne se naše role vymění. Podívej se na toho křídlatce. Přesně tak vypadá tvá budoucnost."