Karakura & Soul Society

Byl sem ze všeho dost překvapenej a pak naše zanpakutou, vůbec sem nevěděl o co se jedná. Ku-Kusanagi co to děláš? řekl sem na svou zanpakutou, když se zhomtnila. Ale ona neodpověděla, jen šla dál. Co se to tu děje? Zanpakutou se nemůže sama od sebe zhmotnit ne? Já to nechápu, a co sou ty dvě zač? A když vystoupili ze stínu, tak šlo poznat, že dvě sou arrancarky a ta druhá, vlastně ani nevim co je zač. Stoupnul sem si až dozadu, aby na mě nešlo vidět a ještě sem zkusil zavolat Kusanagi, ale marně. O co tu sakra de? Vypadá to hůř jak v tom Hueco Munde.

Shihana pomáli odechádzala prič keď zanou vibuchol barák.Tlaková vlna z víbuchu a moj strach uvolnilo dosť silné reiatsu že bolo cíťit aj k Uraharovi.
bolo cíťit že to je hned v uličke pri uraharovom krámku.
(suigintou není tá rudovlaska Rena Mikagi???xD)

(jj je XD)

(máš mp)
Shihana počula len nejakí šialení smích.
A tak pomáli šla preč lenže si nevšimla že zanou niekto je.

"Krva už ale já se na to můžu ...." začal jsem nadávat, ale skončil, když mi došlo že jsou se mnou holky. Sakra, Fumiko! Nemůžu tady jen sedět. Absolutně jsem začal ignorovat celou anší partičku a rozeběh lse domů Není to daleko za deset minut jsem tam. Bože ať ej v pořádku. O profesora se nemusí mbát, jeho laboratoř je jak bunkr tma se neprobijou, ale Fumiko je v nebezpečí. Jestli se jí něco staně tak ty holky zabiju, urvu jim hlavu a nobadam je na jejich meče! Nicm ě nezastaví i kdybych měl umřít a vrátti se jako duch pomsty!!!

"Čo sa deje?!" Nedosť mali v Hueco Mundo, teraz ich tie prekliate ženské musia následovať aj do tohto sveta. A prečo?! Všetko sa počas odchodu zdalo byť v poriadku. Možno tá Espada poštvala svoju Arrancarku proti nim. Do frasa. Ešte ak by mali svoje zanpakutou, nejako by zabojovali. No takto? Rovno im do rúk mohli dať paličky na jedenie. Takto je každý s duchom... bezbranný. A ona medzi ne patrí. "Koi, vráť sa, prosím ťa." Hlas jej teraz znel dosť zúfalo. Malá maličká Koi... Vzhľadom vyzerala ako nevyspelá žena, takmer dieťa. Telo takmer celé pokryté šupinami. Červenými, občas červenými a bielymi škvrnami. Celé torso bolo však pokryté leknínami a tesne pod sánkou bolo vidno žiabre. Bola taká istá, ako ju stretávala vo svojom vnútornom svete, no predsalen o niečo iná. Zmizli. Boli preč. Jednoducho fuč. Ich sprievod bol počuť výbuchmi. Zosunula sa na kolená, otupene sa dívajúc smerom, kadiaľ šli. "Koi..." Nie nie nie toto nie je pravda, toto je len zlý sen... Urahara... kde je Urahara...

Ježiši chudák Petr, doufám že Fumiko už někam odjela, ale co mám dělat? Mám tady zůstat? Ne musim s Petrem, ale co když se nám něco stane? No ale nemůžu ho nechat jít samotnýho. A co se to stalo s Kusanagi? Proč odešla? To musel bejt určitě nějakej Aizenův experiment, doufám, že ho někdo co nejdřív zabije. vyběhl sem za Petrem a křikl na Kameyo a Faith Kameyo postarej se o Faith a ostatní. Já musim s Petrem. Běžte se někam schovat, my vás pak najdem. zatim sem doběh Petra, běžel vedle něj a promluvil sem na něj Neboj se, určitě bude v pořádku. Ježiši co to vykládám, jestli to přežila, tak má hodně velký štěstí. A tohle by měl řikat někdo mě, že budu v pořádku, co když se mi něco stane. Ale ne nesmim umřít dřív než Aizen, chci vidět jeho mrtvolu a pak klidně umřu.

Zavámi dobehlo takové divné zviera.
ktoré vás volalo do ulički kde bola Shihana.

Shihana tam bola opríta o zeď .
Prinej sa zrazu objavil hollow
ale kirara to vicítila a tak začala zúriť.

"EH?! KDE JSOU DOHAJE! MOJE DEVCATA! SAKRA STIMA POTVORAMA!!!" Bylo poznat že mam zlost
"Sice nevim kdo ste ale jak vidim sme natom stejně, Musime něco udělat nemužem tu jen tak pobyhat, Pokud neziskame naše zanpakutou spatky, Tak se musime pomstit!" Zlost vnem jen překipovala

C.C se objevila až pár metrú od vás lenže teď bola zlá.
Mala som úple iné oči aj vlasi.

Pousmála sa a šla k Uraharovi.
Keď sa tam objavila tak už tam skoro nikto nebol len faith orihime a nejakí neznámi ktorích C.C nepoznala.
Ahojťe spomínaťe si na mňa???

Na tváři se mu oběvil úsměv
hehe, ti si moc klidu neužili
rozhlédl se po okolí
ještě ten moment počkám pák už mě Ziu otravovat nebude
a pak řekl potichu
ale ještě ho budou moct vrátit ale to se jim nepodaří
začal se šíleně smát, stále stál a v duchu už si promýšlel co udělá

Rhykow zase bloudil písky Hueca Munda. Dívné najednou mu samota začala hrozně vadit. to přeci není možné! Není možné aby se hollowovi zalíbila shinigami! Nemůže přece toužit s ní zase mluvit. To není možné. Ale ta zábava a to potěšení kterě před půl hodinou cítil bylo tak skvělé. Mělo to něco do sebe nebýt sám. Musel s nimi zasem luvit. Hctěl zase vidět Vranní paní.
Vstal a udělala pár kroků a pak otevřel Gargantu. POkusil se schovat své reiatsu tka nejméně jak uměl, takže mohl být cítít maximálně jako mrzký gillian a prošel.
Oběvil se ve stejném parku, jako skupinka Vranní paní. Bylo to jeho oblíbené místo, ejště když byl adjuchas. Rád sem chodil občas užít si klidu. Ale teď tu něco nehrálo. Karakura byla v plamenech, sice už na zemi nebyl tak deset let, ale ví že tohle není normální? Že by zase nějaká válka. Ale pak ucítil velké reiatsu. Poznal Espadu se kterou mluvil před necelou hodinou. Hmm do té se radší držet dál. To její nevycválané děcko bylo s ní a také ještě někdo. Necítil ale Vranní Paní, ale když se zasoustředil o to vís ucíti ltoho půl-shinigamiho. Krátkými sonidy, aby na sebe neupoutal pozornsot se začal přesunvoat k němu.

Už sme byli skoro u Petra doma, když se před námi objevil ten vasto lorde. Ježiš, já myslel že si chceš pokecat někdy dýl a né teď. Ale nejdřív mi řekni co tady děláš. Když se tady objevil, tak sem se docela lek, ale teď sem rád že je tady, aspoň by nám moh pomoct. Musím jít s Petrem a pak půjdem asi zpátky, tak pojď s námi a můžeš se ptát.

Petr běžel skoro sprintem. Rhykow se sonidem dostl Tokuovi do cesty. Hmm někam spěhcali, ale žádné raitastu encítil? CO jim mohlo hrozit za nebezpečí. "CO se děje?" zeptal se jenom. "Proč je město v plamenech?"

Eien
Bol to jeden z tých dní, ktorý musela prežiť "doma", nie na internátoch akadémie. Jeden z tých dlhých dní rôznych formalít, neúprimných úsmevov, čajových obradov, ťažkých parfémov, líčidiel a zdvorilých fráz. Ako môže niečo také vôbec nazývať domovom? Nie, to je len... dočasné bydlisko dva krát do týždňa s tým, že ho musí pretrpieť. Dnes však pohár trpezlivosti pretiekol a keď jeden z otcových priateľov zneuctil jej štúdium Shinigami a ju samú, neudržala sa a prevrátila stolček, za ktorým sedela už dobré dve hodiny ako tepša, čo sa nemohla ani zapojiť do diskusie. Pretože sa to jednoducho na ženy tohto rodu nesluší, ak ich niekto nevyzve k slovu. Už hodinu sedela vo "svojej" izbe. Niekoľkokrát väčšej, ako je spoločná izba na internátoch, ktorú zdieľa s ďalšími dvoma študentkami. Celková strohosť bola ta tam, svetlé drevo nahradil eben. Vlasy už mala dávno rozpustené, teraz jej padali na plecia zakrývajúc tak strieborný lem a golier fialového kimona, ktoré bolo pokryté bielymi žeriavmi. Dopila čaj, ktorý bol v myštičke ležiacej na stolčeku uprostred izby a svižným krokom vyrazila k posúvacím dverám, čo viedli na dlhú chodbu ústiacu do rozľahlej terasy, za ktorou sa rozprestierala tradičná záhrada, dvor a následne vstup do budovy - veľká ťažká brána s bielymi dva a pol metrovými hradbami. Vitajte v zlatom väzení.

Ničej ho ty arrancarky a nějaká dívka, ale už se tady něco dělo, když sme přišli. A ty arrancaři nám něco udělali se zanpakutou. a zase sem běžel za Petrem Pojď s náma a řeknu ti toho víc. Doufám že pude někdo silnej by se nám hodil jako ochranka.

Proč by Arancaři ničili Karakuru? Takové podvné kusy kamene, není v tom žádný zisk? An ize zabíjení jeho obyvatel. I dkyž pro ty dasisty by to mohla být zábava. Moc neřpemýšlele a krátmými sonidy se pohybvoal vedle Tokua.
**
**
Sakra porte už tma msuím být. Ach prosí mFUmi! DOufám že jsi dojele za otcme do Tokai jako to většino uděláš když jsem dojel pryč. Prosím!

Zurui
Zrovna sem byl v kasárnách naší divize, když přiletěl motýl se správou. Stálo tam že sem byl vybrán jako osobní strážce Eien Kitairo, jediného dědice šlechtického rodu. A ať se ihned připravím na odchod do jejich sídla, že více informací dostanu od hlavy rodiny. Ježiš doufám, že to nebude další rozmazlenej spratek a já snim budu muset celý dny bejt zavřenej v jejich sídle. Sice se rád podívám ven, ale tyhle typy nesnášim. Radši hlídám nějaký dospělí, nebo dětky, ty maj aspoň rozum. Vzal sem si zanpakutou a šel sem do jejich sídla.
Když sem došel k sídlu, tak mě to ani nepřekvapilo. Obrovská rozloha, obrovká budova a obrovská hradba, stejné jako u většiny. U brány stáli dva strážní a zastavili mě. Jmenuji se Yutarashita Zurui, člen kido jednotky. Ode dneška tu budu pracovat jako osobní strážce Eien Kitairo, dědičky rodiny. Pan Raiden Kitairo mě již očekává. Zaveďte mě prosím za ním. Stejná řeš jako vždycky, až na ty jména. Už mě to začíná celkem štvát, používat pořád ty samá slova. Jeden ze stráží otevřel bránu a druhý mě vedl k hlavě rodiny.

Toku
Běželi sme pořád rychlejc a když bouchnul ten dům, tak Petrr ještě přidal. Ježiš Petře, jdu tam napřed, ale pospěš si ona mě neuvidí, tak jí nechci vystrašit a použil sem shunpa a onjevil se před domem a běžel do bytu.
(Sui napiš jestli sem tam tu Fumiko našel, nebo jestli tam neni)

Eh? Čo tu robí niekto od Goteiu? Všimla si Shinigamiho, ktorý prešiel bránou, akonáhle sa jej dve ťažké krídla od seba vzdialili a vpustili tak návštevníka dnu. Z diaľky mu nevidela do tváre, no bolo jej jasné, že má vlasy farby vyzretých jabĺk, zmiešanú s vínom z materiálneho sveta, krvi a mahagónu. Áno, mahagón. To je to správne výstižné prirovnanie. Ale čo tu robí? Stráž je tu samostatná, aj keď patrí do Goteiu, o ich bezpečnosť sa stará druhá divízia. Žeby nejaký posol? Žeby konečne vytrhnutie z tej bežnej rutiny? Konečne. Zdvihla si časť z formálneho kimona, ktoré by za normálnych okolností za sebou tiahla a v bielych ponožkách, ktoré tlmili jej kroky sa vydala po vyleštenej podlahe terasy. Smerovala priamo do otcovej kancelárie, ako aj ten neznámy Shinigami.

Zurui
Ten strážnej mě vedl prý do kanceláře šlechtice. Po chvíli sem slyšel nějaké zašustění, tak jsem se pořádně zasoustředil na vycítění reitsu a očima sem tápal ve tmě a hledal od koho to přichází. Ucítil sem slabé reitsu a zahlédl siluetu dívky, ketrá pospíchala k domu. Ježiš doufám že to neni ta holka, jestli se bude takhle plížit po nocích ven, tak se ani nevyspim. No uvidíme. Odvrátil sem oči a pohlédl na strážného. Pověz mi, jaká je vůbec ta dívka? Neni to rozmazlenej spratek? řek sem to schválně trochu nahlas, aby to slyšela i ta dívka ve tmě a strážnej na mě syknul, ať jsem potichu, nebo že budu mít problémy.

Došlo jej, o čo tu vlastne ide. Jej dnešné vystúpenie očividne nezostalo bez prísneho povšimnutia otca, ktorý sa rozhodol jej strpčovať život ešte viac, ak je to pri nebesách ešte vôbec možné. Nasadil na ňu nejakého zelenáča, prípadne učiteľa, alebo čo to je za indivíduum, ktoré na ňu bude dávať pozor, prípadne aby ju ustrážil od podobných incidentov typu prevaľovanie stolov v sentimente, vyslovenie niečoho pre neho nevhodného v sentimente, oponovanie bez vyzvatia. V sentimente. Vlastne sentiment. Prisahala by, že má miesto mozgu veľký ťažký šuter. "To je diskutabilné, Yutarashita Zurui." Ozval sa hlas spoza jej chrbta. Veľmi známy hlas. Hlboký. Bez výrazu. Otec. "Som rád, že Gotei poslal niekoho z Kido jednotiek." Ach bože, on snáď zbožňuje prichádzať ako nejaký ninja alebo čo... "Toto je moja dcéra, Eien..." Cítila, ako ju ruka posunula dopredu na znak toho, aby sa predstavila, alebo aspoň uklonila. Ona tam však len stála, sledujúc shinigamiho v prítmí lampiónov. "V poslednej dobe mi spôsobuje problémy... Viete... v mladom duchu je veľa veľa energie. Nevyužitej. A ak ju chce využiť, tak nie tým smerom, ako by si jej rodičia priali." Rob zo seba neviniatko, to ti ide najlepšie, otec. "Preto by som bol rád, ak by nad ňou niekto držal ochrannú ruku a umravňoval ju aj mimo domu. Je totitžto študentkou akadémie a tam naša prítomnosť ani moc nesiaha." Úžas. Teraz vyzerám ako nejaká harantka, čo sa každodenne ožiera aj s Rangiku Matsumoto.

Zurui
Když se ozval hlas, a pak sem zahlédl Raidena Kitaira, tak mě to překvapilo. Omlouvám se za ty nevhodné řeči pane a sklopil sem hlavu. Pak sem se otočil na tu dívku Promiňte mi ty řeči, slečno. Ježiš tohle nesnášim pořád se omlouvat, no alespoň je klidnej. Někoho by to rozčílilo. No a ona je studentem akademie jo? Takže aspoň nebudu pořád tady, ale zas jí hlídat na akademii, to taky neni nejlepší. Pak sem znovu promluvil k jejímu otci Nebojte se pane, postarám se o vaši dceru, nic se jí nestane a budu dávat pozor i na její výchovu. A mohu se zeptat do jakého ročníku chodíte slečno? podíval sem se zas na ní a čekal odpověď s nasazeným úsměvem.