Karakura City

Po tom co mě Kusanagi naučila tu techniku (Temná mračna), jsme trénovali. Petr nás celou dobu pozoroval, ale nám to nevadilo, vůbec sme si ho nevšímali. Oba sme měli pár drobných zranění, ale nevěnovali sme tomu pozornost.

Zacvičil jsem si pak jsem si sedl tak sto metrů od Tokua a to druhé postavy, teď yblo vidět že jde o dívku. Nějakou dobu mu něoc vysvětlovala a pak začali bojovat. Bylo to něco lítali sem a tam, pohybovali se občas tak rychle že mi to přišlo jako fázování se z msíta na místo. Tuším že Yoshi to nazval shunpo. Zajímavý. Pak jsem si vzpomněl co mi řekl Urahara a začal se soustředit na jeich Reiatsu. Během souboje ho vypouštěli opravdu dost, ale když jsem se soustředil tka mi to problémy nedělalo. Reiatsu té dívky bylo hodně podobně Tokuovu, ale přesto jiné. Byl jsem z toho pořád trochu na větvi ze vší ty energie co byla okolo. Měl jsem sebou vzít profesorův přístroj ten by z toho měl vánoce, velikonoce, narozeniny a svátek v jednom dni.

Najednou sem viděl Tessaie, chvilku byl s Uraharou a pak zavolal Petra. Kusanagi dneska už toho necháme ať se moc nevysílim, vypadá to že brzo půjdem do Hueco Munde řekl sem. Dávej na sebe pozor řekla a zmizela. Zanpakutou se změnila do své původní formy a já šel za Tessaiem a Uraharou.

Sledoval jsem Tokua v boji. Měl určitý styl. Bojval a bojoval rpoti té dívce. Pak jsem sylšel Tessaiův hlas, vstal jsem a odběhl k němu. Stál kus od Urahary, tak akorát aby jsem ho nerušili. Když jsem k němu dorazil tak si sedl do tureckého sedu. Sedl jsem si na proti němu na kámen. A Tessai začal vyprávět. Zněl jako nějaký profesor. Mluvil strašlivě obsáhle ne jako Yoshiro všeobecně, ale on mi přesně vysvětloval Reiatsu a jak funguje. Spousta věcí mi začala docházet, stejně jako jsem úplně nechápal tohole človíčka, teda spíš velečlvoěka. Dělal tadyvšem slouhu a málo kdo se k němu choval s náležitou úctou ap řitom to byl očividně strašlivě inteligentní člověk. Nehledě na jeho muskulaturní postavu se vyjadřoval strašlive civilizovaně že jsem občas jeho japonštině přestával rozumnět. Ale on se vždy v usmál a vysvětlil to tak abych se svou hovorovou japonštinou rozuměl. Mluvil jsem snad celé hodiny a to jenom reiatsu. Já nidky nebyl extra inteligentní ani moc bystrý ael tyhle věci mě zajímali. On mi pomohl porozumět i složitým věcem, netrval odlouho a začali jsme si tykat. Jestli Hueco Mondo přežiju tak Tessai bude jeden z těhl e lidí koho uvidím vždy velice rád.
Po nějaké době vtáhl velkou láhev saké, ne ty jejich lahivičenky ale opravdovou láhev, dva šálky a sobě i mě nalil. "Na vítězství!" prohlásil. "Na úspěch!" řekl jsem já. Tal nějak mi nešlo o to vyhrát ale o to dostat tu holku zpátky domů ze spáru těch samolibách stvůr. Teda pokud ještě byla živá.
Tessai se na mě pak ještě podíval a prohlásil. "Prý máš lidskou zbraň."
"To mám," odpověděl jsem. Určitě myslel můj revolver.
"Vem jí sebou může se hodit," řekl.
Proč ne to může. Zeptal jsem se kolik mám ejště času a on řekl že pár hodin. To bylo tak akorát. Zašel jsem za Tokuem a zeptal jsem ho jestli by nešel na chvilku se mnou.

Ze začátku jsem stál a poslouchal co Tessai řiká, ale po nějaké době jsem si lehl a vnímal jen na půl. Když domluvili stoupnul sem si a Petr se mě zeptal jestli bych nešel s nim. Jasně, klidně pudu s tebou, aspoň se vyvětrám. usmál jsem se a šel za ním.

hmm Ďakujem ale asi nie...pousmala som sa.a vzala som si fotku a vidala som sa k uraharovmu kramku.

Řekl jsem Tessaiovi že budem včas zpátky a vyšli jsme. Sli jsme do centra Karakury. Cestou jsem si S Toku gawou povídal jako by jsme ani nešli za chívli někam, kde můžeme umřít. Vbůec se mi tma nechce, ale musím tam jít. Je to moje povinnost to kvůli mě unesli tu zrzečku. Dostanou taky řádnou nakládačka, o to se ještě postarám. Ucitíil jsem že se mi trochu zvedlo reiatsu, oproti ostatním to nebyl vůbec nic.
Za chvíli jsme došli před fotografický obchod kde pracovala Fumiko. Vešel jsem dovnitř.
"Ahoj Fumiko," pozdravil jsem jí. "Toku tohle Takahara Fumiko, moje milovaná. Fumi tohle Edo Tokugawa. Omlouvám sep řišel jsem se rozloučit na ten zápas co jsem ti o něm říkal odjíždíme už dnes. Moc mě to mrzí. Je to někde v lesích na druhé straně Japonska, ani enví mzda tma bue signál." Začal jsem jí vsvětlovat. Ona kývla a řekla mi že chápe. "Fumi klíče máš vzadu? Potřebuji si pro ten svůj klíč od bezpečnostní schránky." když jsem jí o to řekl tak se trochu zamračila. Já jsem se naopak usmál "Neboj se nehodlám dělat nic špatnýho. Jdu si pro tne klíč vy dva se zatím seznamte, hedn jsem zpátky."

Rád vás poznávám, řikejte mi jen Toku. řekl sem s úsměvem na tváři. Páni ta jeho přítelkyně je ale pěkná. Zeptal jsem se jestli tu pracuje a po tom co mi odpověděla že jo tak sem se zeptal Nemohl bych se tu někde s vámi vyfotit, vždycky když mám možnost se s někim vyfotit, tak to udělám. Prosím a usmál jsem se.

Fumi se jen usmála a vzala Tokua do ateliéru, narvala mu do náručí obrovského plyšového medvěda, že když se s někým rád fotí tak má možnost a pak ho cvakla polaroidem. Byla to opravdu vtipná fotka.
Pak už jsem se vrátil já. Toku se zrovna koukal na fotku a drbal se na hlavě. "Tak aby jsem šli. Ostatní na nás s odjezdem nepočkají," řekl jsem Tokuovi. Pak jsem šel k Fumiko, políbil jí, řekl že jí miluju a rozloučil se.
Vyšli jsme zpátky do města, směrem k jedné lepší bance. Měli tam totiž bezpečnostní schránky. Bankovní úřednici jsem ukázal klíč od schránky a doklad totožnosti a ona mě odvedl dolů kde byli shcránky. Shcránku vyndala přede mnou položila jí na stolek, uklonila se a odešla s tím že jí pak máme zavolat. Místní pracovníci by němele totiž vědět co je ve schránkách.
Vzal jsem schránku otočil jí k sobě a odemkl klíčem. Uvnitř byl menší batoh, když jsem ho vytahoval tka v něm bylo očividně něco těžkého. Rozepnul jsem zip a šáhl dovnitř. Tam bylo pouzdro a v něm obrovský revolver. Vytáhl jsem a Tokugawa si ho mohl prohlédnout.



"Tohle je Smith and Wesson model 500. Do bubínku se mu vejde pět nábojů. Tahle bestie střílí půlpalcové náboje. Má osmipalcovou hlaveň. Je to druhý nejsilnější revolver na světě. Získal jsem ho v Africe, jeden pytlák ho používal k lovu. Kulka neztrací účinnost dřív jako po 183 metrech a dlouhá hlaveň zajišťuje výbornou přesnost. Kope sice jako mula, ale když víš jak s tou kráskou zacházet." odmlčel jsem se. "Mám do něj dvadruhy nábojů, buď normální s pevnou špičkou a pak mám 10 s dutou špicí. To je něco jako DumDum. Ten pytlák byl z Německa a měl zajímavé věci u sebe. Třeba tyhle náboje. Mám k tomuhle revolveru zvláštní vztah, protože než jsem toho němce zabil tak mě stihnul tímhle zvířetem postřelit. Divil jsem se že jsem se udržel při vědomí a ještě ho odprásknul. Moji kolegové ze správy rezervace mi schovali tenhle revolver. Propašovat ho všude sebou bylo peklo. Takových úplatků." Usmál jsem se a otevřel bubínek. Šáhl jsem do báglu a vytáhl krabičku nábojů. Byl jich v ní 25. Jeden jsem vytáhl a ukázal Tokuovi, byl velký, na to že šlo jen o náboj do revolveru. Zasunul jsem ho do bubínku a za ním přidal ještě další čtyři.
"Vím že ty Arrancarové jsou tuhý. Moje Třipětsedmička na ně možná nestačila, ale z tohole se pose*ou. Neobjí mse s nima bojovat na blízko a budu to i upřednostňovat, ale když na mě nějakej srábek začně pálit ty svoej energetický paprs tak mu to vrátím čisto ubrutální silou tohohle miláčka."
Pak jsem revolver vráti ldo pouzdra hodil do báglíku a ten si dal na záda. Úřednici jsem dal klíč s tím že skřínka je prázdná, ale hodlám si jí platit dál. Pak jsem jí podepsal to že jsem siskřínku vybral.
"Toku musíme jít zadem tady vepředu mají rám a s tím co mám v batohu se teď nemůžem nechat chytit." Prosmýkli jsme se k zadnímu vchodu pro zaměstnance, nikdo nám nevěnoval pozornost. Asi pro sovje vlastní dobro a tak jsem se dostali ven. Tak a teď už jen ke mě domů vyzvednou ještě třipětsedmičku, člvoěk nikdy neví kdy se to může hodit, třeba na nějaké slabší arrancary.

Celou tu dobu co sme byli v tý bance, jsem ho poslouchal a díval se na tu zbraň. K čemu lidem sou takovýhle zbraně? S katanou taky dokážeš sekat končetiny a nemusíš mířit. No ale pro tebe to bude asi lepší než nějaká katana. Jo a ta tvoje přítelkyně je pěkný číslo, chtěl sem se s ní vyfotit a koukej co mi udělala a podával sem mu tu fotku.

Když mi ukázal fotku tak jsem se měl aspoň čemu usmát. "Sluší ti to Toku." porhlásil jsem se smíchem. "Jo moje Fumi je číslo. Takovýc je málo. A víš k čemu jsou tyhle zbraně? Říká se tuomu medorní způsob boje! Meče už nesjou moc efektivní když se na moderníhc bojištích porhánějí tanky. Meč je sice mco pěknej, ale pistole je pistole. A tenhle revolver je nebezpečnej i pro Arrancary." smích se mi najednou vytratil z tváře a podíval jsem se na Tokua vážně.
"Tokugawo," použil jsem jeho celé jméno. "Chci tě o něco poprosit. Kdybych se z Hueca nevrátil, chci aby jsi to nějak řekl Fumiko. A byl bych rád kdyby si na ní dával pozor." Podíval jsem se mu do očí v očekávání jeho odpovědi.

Díval jsem se na něj jako vyvoraná myš. [i]Dávat na ní pozor? Říct jí to to bych ještě dokázal, ale dávat na ní pozor? Vždyť neumim dávat pozoor ani na sebe, když sem se dostal do něčeho takovýho. Podíval sem se na něj Takovejhle slib se mi nelíbí, já dělám co mě napadne a kdy mě napadne, ale neboj se určitě se vrátíš. řekl sem mu, ale on pořád doléhal abych mu to slíbil. No tak dobře, slibuju, dám na ní pozor kdyby se ti něco stalo, ale určitě se vrátíš. a mezitím sme došli k Petrovi domů.

"ech? to enbylo pěkni takhle mě odkopnout... no co zajdu za uraharou zistit jak natom je naš vylet. řekl sem si a namiřil sem si to oněco později k uraharovy

Pochvíli som sa objevila pri dverách uraharu kramku.Aňi som nezaklopala a už som bola v nútri a hladala som kisukeho.Našla som ho v jeskiňi.

Vrátili jsme se k Uraharovi až ne mé velké poděkování beze slov. Já měl k Tokugawovivi najednou velkou úctu i když k tomu vlastně neměl důvot slíbil mi velké přání. To nejdůležitjší vůbec. Slíbil mi že se postará o člověka který je pro mě důležitější než já sám. Tohle neslíbí jen tak někdo. A i když si Toku dával nejdřífv pozor a vypadal možná pro někoho jako zbabělec pro mě to byl člověk kterému jsem důvěřoval celou svou duší! Druhá nejdůležitější osoba na světě. Bylo mi líto že ho užívám pro své důvody ale byl jsem, rád že tu je a že mi pomůže. V tu chvíli co mi slbíbil že dá pozor na Fumiko jsem ucítil že mu mohu důvěřovat a stal se mým nejlepším přítelem, mým bratrem. Oh prosím Edo Tokugawo nedopusť aby moje důvěra v tebe byla zbytečná!

Aj napriek tomu, že cesta do Hueco Mundo by sa mala čoskoro započať, rozhodla sa vrátiť späť do Karakury v snahe pokračovať v pôvodnej misii. Radšej bude sledovať Ichiga ako ísť s davom, čo by jej mohlo prekaziť sledovať ho a stratiť sa v boji. A to nechcela. Niekedy si naozaj pripadá ako nejaký pominutý voyeur, ktorý nemá nič iné na práci, len sledovať nejakého teenegerského chlapca s mimoriadnými schopnosťami pri jeho každodenných strastiach, ale aj problémoch týkajúcich sa Soul society. Po tej troške alkoholu sa cíti celkom pripravená a rozhýbaná, ako keby jej stuhnuté údy o niečo povolili a ona sa mohla konečne voľne pohybovať bez toho, aby musela vynakladať väčšiu námahu pri zložitejších a náročnejších pohyboch. Jej cieľom je Uraharov dom. Naozaj úctyhodný muž. Vždy k nemu drží veľkú dávku úcty - vlastne ako ku komukoľvek, koho schopnosti a múdrosť značne prevyšujú jej. A k tomu jej dal gigai, bez ktorého by sa tu nemohla pohybovať na dlhší čas. Pootvorí dvere a ticho vkĺzne do obchodíku.

Sotva sme dorazili k Uraharovi do obchodu, tak jsem slyšel nějaký zvuk za námi ÁÁÁÁ a otočil sem se. To sem se lek najednou jsem uviděl dívku Á to je ale vzácná návštěva, ale takhle se někam plížit, to mi nedělejte, víte jak sem se lek? Já nezdvořák jsem se ani nepředstavil, jmenuju se Edo Tokugawa, ale říkejte mi jen Toku usmál sem se a přistoupil sem blíž. Á další krásná žena, ježiš tady se mi to začíná líbit. Nejspíš ste přišla za Uraharou že? pojďte já vás za ním zavedu a nabídl jsem jí ruku, že jí odvedu, a celou dobu jsem se usmíval.

Na dívku se díval trochu podezřívavě. "Já jsem Petr." představil jsem se. Batoh na zádech jsem si nadhodil aby se mi líp nesl. Nechal jsem je projít okolo mě do obchodu a vstoupil jsem za nimi. Vpředu se akorát Jinta dloubal v nose jinak byli ostatní dole.

Zatiaľ čo neznámy hovorí mierne nadvihne obočie, počúvajúc tak jeho monológ. Nechápe, o čo mu ide. Za ním predsa môže ísť aj úplne sama, po svojich, nie zavesená ako opica o konár, k tomu neschopná vlastného premiestnenia sa z bodu A do bodu B bez gardé."Masayume Kameyo, rokubantai, 3. seat." Nepovedala viac, než bolo potrebné. Veď - načo aj? Je to nejaký cudzinec v Uraharovom obchode, o ktorom zatiaľ nepočula a ani ho nevidela. Edo Tokugawa. Meno si však zapamätá, v budúcnosti ešte môže hrať nejakú rolu. Zatiaľ to však nechá tak. Prejde pohľadom z jeho ruky na tvár, no nespraví nič. "Kde je Urahara Kisuke?" Hlas má neutrálny a pokojný.

He tka ta ženská je shinigami. Skvělé. Moc jsem jí nevšímal a zamířil dolů, slezl jsem šílený žebřík a zašel za Tessaiem. Ten mi řekl že je ještě čas než vyrazíme. Sedl jsem si tedy na kámen a začal si připravovat revolvery. SaW šel do pouzdra na zadní stranu pásku a Taurus k pasu. Náboje do brašničky, kterou jsem připnul k opasku. Hmm mám 42 nábojů .357, 20 ráže padesát a deset ráže padesát s dutou špičkou. To by mohlo stačit. Snad je nebudu muset použít ale tomu sám nevěřím.

Urahara je dole, zrovna tam jdeme taky, já jsem jeho blízký přítel. Usmál jsem se na ni a šel za Uraharou. Když sme slezli dolů, tak sem na něj ukázal a řek Tady je, ale nemá moc času na debatování, zrovna připravuje cestu do Hueco Munde. Nejdeš náhodou taky do Hueco Munde? zeptal sem se a čekal odpověď.

Keď niekto přišiel ja som bola za uraharom takže som nebola ani vidieť.
Bola som v GIGAI a moje reiatsu nebolo skoro vúbec poznať.Bolo cíťiť ako običajní človek.Keď som uvidela cudzincov rýchlo som to povedala uraharovi a on sa nanich pozrel.

Ten muž sa takmer vôbec nemenil. Stále ten istý, na oko flákač, ktorý má však pod svojím klobúkom toho viac, než ktokoľvek v tejto miestnosti. Hlbšie sa uklonila, tak ako to má vo zvyku, a on jej na to odpovedal miernym kývnutím hlavy, pokračujúc v otváraní brány do sveta Hollow. Zdá sa, že všade je to také isté - ticho, ale zároveň napätie. Chlapík, ktorý sa predstavil ako Petr sa taktiež pripravoval na cestu, ide teda s nimi. "Pokiaľ ide Ichigo, idem aj ja. Pokiaľ nie, idem tak či tak." Ľavú ruku položila na rukoväť čepele, vyrovnane tak čakajúc na otvorenie brány.

Brána bola skoro otvorená.pri bráne stála nejaká osoba ktorá bola v plášti.Tá osoba stála aj za uraharom.Ani sám urahara nevedel kto to je.

Nemusíš se ničeho bát, kdyby si byla v nebezpečí tak ti pomůžu usmál sem se na ni. Pomáhat, doufám, že je dost silná na to aby ona pomáhala mě.. Jsi asi dost silná, že? Když si 3. člen. A v jaké si divizi? začal sem se zajímat. JEstli je silná, tak se jí budu držet, ale musim dávat pozor na Petra. Pude s námi. Usmíval sem se a díval se na všechny okolo.