Karakura City

Boj začal být zajímavý. Jinta se na mě vrhal s vlekými nápřahy rukou, kterým se snadno uhýbalo. Prakticky nekopal ani sen ediví ms jeho krátkejam nohama. Měl jsem velkou výhodu dostahu a prachsprostě jsem jí využíval. No on si se svojí islou zase mohl žonglovat se slonama, takže mi nikdo nemá co vyčítat. Útočil na mě střídavě levá práva. Vždy jsem si počkal až si nedal pozor a kopl. Tu dostal ze zhora patou an rameno, tu nártem do halvy. Párkrát jsem mu podkopl nohy. Ale zádl ose mi že dkykoliv jsem ho udeřil tak šel s úderem, prostě se nechal posunout takže ten úder nenadělal tolik škod. To jsem viděl jako problém. Takhle jsme se tum ohli prát dokud neomdlím únavou. A musím říct že jsem se začal cítit utahanej. Uraharovo reiatsu plus tady poskakovat a útočit to nebylo dobré kombo. Potřeboval jsem aby moje údery šli plnou silou. Jinta nebyl obyčejný člověk, ale já ano a moje údery byly podle toho. Nejsem žádná houžvička, ale pořád superman nejsem.
CHtělo to plán. Kus odn ás byl velkej kámen tak jsem začal ustupovat k němu. Uhýbal jsem a kryl se jeho úderům než jsem byl zády ke kameni. Jinta se usmál, očividně si myslel, že mě zatlačil do pasti a teď už nebudu mít kam uhýbat. Rozmáchl se a já vyskočil směrem dozadu, odrazil se nohou od kamene a přeletěl jintu. Rovnou za zádu jsem kopl do zádu a cítil jsem nárz do měkkého. Otočil jsem se a jinta byl ropláclý na kameni. Akorát se stihl otočit když už jsem byl u něj. Nejdřív jsem ho uděřil pěstí do obličeje, to ho poslal zpátky a hlavou se uděřil o kámen, potom dostal kolenem do hrudiy, úder loktem ze zhora na halvu a dál jsem porkačoval. Rychlé silné údery a kopy. Vůbec jsem mu nedával šanci zaůtočit. Jo to bych mohl vyhrát, ani nadčlověk by nemusel ustát tohle a pak jsem letěl. Na hrudi jsem cítil silný úder a pak jsem dopadl. Hrudník mě bolel a musel jsem mít minimálně prasklé žebro.
Vedle Jinty stál Urahara a držel ho za flígr. Jinta měl obličej celý od krve a sápal se na mě, oči plné vzteku, ale vypdal trochu mimo. Přeci jen mu moje útoky nedělali vůbec dobře. Urahata se na mě mračil. Mno to jsem se u něj asi moc nezapsal, když jsem tohle udělal jeho chráněnci.

Jakmile mi Tessai vyléčil velká zranění, tak jsem ho zastavil. Postavil jsem se a sledoval Petra s Jintou, ale to co jsem viděl mě překvapilo. Zíral jsem na Petra jak vorvaň a divil se jak to dopadlo. Páni to se ti povedlo Petře, ale jakmile sem viděl Jintu, tak jsem zmlknul.

"Ne to se mi vůbec nepovedlo." řekl jsem Tokugawovi. Zmlátit malýho kluka není žádný vlekolepý čin. Možná není obyčejný člověk, ale pořád je to zatracený desetiletý díťě.
Sedl jsem si na zem a cítil se blbě. Cítil jsem na sobě, úplně Uraharův pohled. Jinta se zatím uklidnil a odpochodoval k Tessaiovi.

Ved sis dobře Jinto a poplácal jsem ho po rameni. Přišel sem k Uraharovi a zeptal sem se Uraharo nemůžu si vzít nahoře něco k jídlu? Alespoň ti to tam ohlídám. odpověděl mi s úsměvem že jo, ale že si to budu muset odpracovat. Tak sem pomalu odešel do obchodu a začal si připravovat něco malého k jídlu.

Urahara už se zase tvářil neutrálně. Podíval se na mě prohlásil. "Začneme s další fází tréninku," řekl mi. Jáj sem se držel za bok a kontrolval jsem jak špatně na tom jsem. Šlo to mohl jsem pokračovat. "Jsem připravený o co půjde?" zeptal jsem se. Urahara se jen zlomyslně usmál a zmizel.
Obevil se těsně přede a mnou a já viděl jen mihnout nohu a letěl jsem. Kopanec do břicha byl šíleně silnej. Spadl jsem na zem a ještě pár metrů se roloval. Začal jsem vstávat, ale to už byl vedle mě. Přes záda jsem dostal ránu jeho hůlkou. Ta bolest byl hrozná, ale ot už jsem dostal i kopanec do boku a odletěl jsem o ksu dál. Nikde jsem ho pak neviděl a tak jsem vstal. Tedy jen tak tak se mi podařilo postavit. Očekávám minimálně vnitnří krvácení po těhle úderech. Rohlížel jsem se, ale nikde nikdo.
TO už se ale zase objevil za mnou a bodl mě hůlkou mězi lopatky, začal jsem přepadávat dopředu a boelstí v zádech, ale to už byl přede mnou a dostal jsem holí do brady a letěl zase na zad. Dlaší rán do boku a tak dál. Pohyboval se rychle okolo mě a mlátil mě tka že jsem se držel na nohou. Už jsem skoro necítil končetiny. CHápu že to co jsme duělal Jintovi ho muselo naštvat, ale nečekal jsem že mě zato zabije.
Pak mě nechal spadnout na zem. "Copak to je všechno?" zeptal se. "Budeš se tu jen tak válet a nechat do sebe mlátit?" Dostal jsem kopanec to obku a zse ksu odletěl. Jakto že ještě nejsem v bezvědomí? Nebo spíš po smrti. Další rána a já znovu letěl jinam. Dlaší rána, další rána. "No tak udělej něco!" Dlaší rána. Tak tohle ne. Takhle přece neumřu! To přeci Fumiko neudělám. Byla by smutná a ona nesmí být smutná!
Zrovna jsem dopadl zády na jeden kámen a sjel po něm dosedu. Viděl jsem jak se přede mnou zase objevil Urahara a cítil jsem zase okolo Reiatsu. Ale tohle mě nezaráželo do země. Ani náhodou díky němu mi bylo mnohem líp. Bylo to moje Reiatsu. Nebo spíš jen něco podobného, protože to bylo cíti jinak. Viděl jsem sovjí ruku jak se zvedla chytila Uraharovu hůlku, to žem i přitom praskli kosti v dlani mi bylo jedno. Zle jsem se na něj usmál a prohlásil, "Tomu říkáš rány?"
On mi jen úsměv opětoval. "Tessaii." zavolal a já omdlel.

Najed sem se a zase vyrazil dolů. Jakmile jsem byl dole, tak jsem viděl Tessaie nad Petrem a jak ho léčí. Trénink pokračuje dobře? a snažil sem se o úsměv. Tak co Jinto seš v pořádku? Najednou na mě vyjel Starej se vo sebe ty jeden ani to nedořekl, protože jsem mu podával sendvič, který jsem udělal nahoře. Nech si chutnat a usmál sem se na něj. Jestli si myslíš, že ti poděkuju tak se pleteš a zakousnul se do něj. Ježiš ten bude vyvýdět, takovýho chilli co sem mu tam dal. A najednou sem slyšel jak vykřikl a začal pobýhat kolem. Já se začal smát a koukal jsem jak běžel do obchodu.

Vzbudil jsem se v nějaké místnosti. Museli mě sem odnést. Tělo už mě nebolelo a dokonce jsem ani nebyl ovázaný. Nikde na těle ani modřinka. Moje oblečení bylo vedle mě. Vypdalo sice dost hrozně, ale lepší enž nic. Oblékl jsem se vykoukl ven do spoelčenské místnosti. Tam seděl Tessai a Ururu a pili.
Tessai si mě všiml a ukázal mi na místo vedle stolu. Přisedl jsem a on mi nalil čaj.
"Jak se cítíš?" zeptal se mě.
"Díky, je mi dobře Tessaii." odpověděl jsem mu.
"Tvoje schopnosti jsou velmi zvláštní. Uzdravil ses obdivuhodně rychle, ale jakmile jsi byl zdravý, tvě reiatsu se vrátilo na normální úroveň."
"To mi chcete říct, že jsem se uzdravil sám od sebe?"
"Kdepak dost jsem tomu pomohl i já, ale je hodně zvláštní nakolik jste se z toho dostal pomocí vlastních sil.
No to je mi něco. Teď už se zase rychel léčím.... co ze mě nakonec bude. Snesu velkou bolest a pnavu, rychle se léčím, vidím duchy. No to je mi něco.

Když Tessai s Ururu odnesli Petra nahoru, tak se na mě podíval Urahara. Oh tvůj trénink dopadl dobře že? ptal se mě s obličejem schovaným za vějířem. No celkem jo, sice sem nedopad nejlíp, ale porazil jsem jí a usmál sem se. A co Petr? Jak je na tom s tim svým tréninkem? vyptával sem se. Oh jeho trénink? No snad trénuje ne? usmál se a otočil se na odchod. Jo a měl by jsi zajít nahoru za Tessaiem až skončí s tamtim, koukne se na tebe, aby si mohl zítra pokračovat usmál se a odešel. Po chvíli jsem slyšel jak Jinta řve mí jméno. A jejej asi sem to s tim sendvičem přehnal Jinta slezl dolů a utíkal na mě s napřaženou pálkou. Počkej, počkej, nedělej to, chci se ti omluvit začal sem ze sebe chrlit. A on začal řvát Já ti o žádnou omluvu nestojim a už byl skoro u mě, když jsem se pomocí shunpa objevil za ním. No tak nech toho, vždyť víš že nejseš rychlej jako já. No a co, stejně tě zmlátim do bezvědomí vykřikl a já před ním utíkal a čekal sem kdy se unaví. Aspoň si trochu zaběhám, honil mě dlouho a já občas použil shunpo abych se objevil za ním a poklepal mu na rameno, čímž sem ho ještě víc rozzuřil. Doufám že se za chvíli unaví a taky že jo, po hodině už nemohl, tak jsem se vydal nahoru do krámku. Petr už byl vyléčenej, tak sem poprosil Tessaie, jestli by mě taky vyléčil. Po té co mě vyléčil sem se šel projít po Karakuře.

PO dlouhem treninku sem se připravil že do posledniho uderu dam veškeru zbyvajici silu. Vypadalo to nadějně , Konečně o kousek bliž ale zase sem byl zastaven. Tentokrat sem padl k zemi unaveni a bez sil Ylira keme pribehla a už se obavala že se mi něco stalo. Ja se jen usmal a podekoval sem ji za všechno pote Ylira zmizla a vratila se do Zanpakutou. kdiž sem vstal odkulhal sem nahoru a pote ven z Uraharova kramku. Namiřil sem si to k parku.

Seděl sem na lavičce v parku a koukal na tmavou oblohu a pozoroval hvězdy a při tom sem přemejšlel. Najednou sem něco zaslechl a otočil sem se. Byl to Joshiro a vypadal děsně. Čau, si zkončil až teď?

jak sem šel někdo namě promluvil a ja se tak vylekal až sem malem sletel nazem:/.
"je to jsi jenom ty, Hoj no až ted nějak Co tu dělaš?" Optal sem se ho a podival se na tmavou ale přesto krasnou oblohu

Jen já jo? odmlčel jsem se a znovu začal Potřeboval sem chvilku přemejšlet na čerstvým vzduchu. Za celou dobu co sem mluvil, jsem ani jednou neodvrátil pohled od oblohy. Proč chceš vlastně jít do Hueco Munde?

Po ňekolika hodinách treningoch som sa naučila bojovať a naučila som sa tajné techniki.ban-kai som sa učiť nemusela pretože to som vedela
Keď už som mala po treningu tak ma yoruichi poslala speť do
karakuri.Přešla som nejakou bránou a spadla som ňiekam do
karakuri.Náraz bol dosť hluční.Postavila som sa a chitla som sa za
hlavu a pomislela som si.Prečo musím isť znova za Kisukem čo budem teraz delat???Poblíž
v parku bola lavička a tak som si naňu lahla zatvorila oči nebola som
vubec ve strehu takže keby sa niekto priblížil tak bi som si ho
nevšimla.Nemohla som si spomenuť kďe to bidlí Kisuke Urahara.Stale som
pátrala v mišlenkách a nakonec som si spomenula na minulosť keď som
bola mala.Spomenula som si ako sme sa z Orihime hravali než som sa
odsťehovala.Z vrecka som viťiahla fotografiu nas dvou ako malé.
Otvorila som oči a pozerala naní chvili pak som ju zasa dala do kapse a
pozrela som sa na nebe zdvihla som ruku a otvorila som dlaň pomislela
som si Ake bi to bolo keby som neodešla z karakure???boli by sme stake kamaratki kto vie či si ma pameta.
pak som ju dala dolu a znova som premíšlala.V parku kďe som ležala som
si neuvedomila že je cíťiť niečí reiatsu.Pochvíli som si sadla (do
klubíčka)
chitla som sa a vipadalo to ako by som plakala.Nakoniec som si znova lahla a hovorila som si dnes je nádherná obloha políci my stiekla slza.Slzu som si neutrela dopadla až na zem.Moje reiatsu sa náhle zvíšilo tak že bolo všade cíťiť.Moje reiatsu sa uvolnilo podla mojích emocí.Reiatsu sa dostalo až k tým dvom.Určiťe to museli pocíťiť.
Reiatsu bolo cíťiť bolestou.

hehe začal sem se nudit tak asi proto zasmal sem se ale pak sem se zamračil a začal přemyšlet kdo to asi tak vypustil to reitsu

Já tady nemůžu bejt ani v klidu, nechceš se tam jít podívat? Podle toho jak jde cítit, tak to vypadá, že se někdo sesypal, ale mě se tam nechce, mám o čem přemejšlet a zítra pokračuju v tréninku. podíval sem se na něj a čekal na odpověď.

hmm nu dobře... odmlčem sem se a nasměroval sem si to k Kos-Mos

Vítr my cuchal vlasi do predu mesiac na nebi žiaril a slzi len tak vietor odval že sa my trblietali vlasi.Pozrela som do nebe a dalej som brečela.

Seděl sem tam a přemejšlel asi hodinu, poté sem vstal a šel k Uraharovi. Ani sem neťukal a vešel sem do společenské místnosti, kde všichni seděli a večeřeli. Ururu se zvedla a než jsem jí stačil zastavit, tak mi přinesla taky talíř s jídlem. Poděkoval sem a začal jíst.

Pochvili som sa pootočila a niekoho som zbadala.V očiach my bolo viďieť prazdno a slzi ako stekaju po tvári.Znova som sa otočila k mesiaci.Z kapse my vileťela fotografia Orihime a mňa ako deťi prímo ňemu sa to pripláclo na kimono.Ja som si toho nevšimla ale bolo jasne že je ta fotka dúležitá pretože bola už dosť stará.

Když se začala servírovat večeře tak jsem s prominutím odmítl, rozloušil se a vyrazil domů. Urahara říkal že trénink bdue porkračovat až zítra. Chybí mi moje auto a po dnešku se na procházku encítím, ale oc se dá dělat. Ještě že je to po Karakuře všude kousek.
Venku už se setmělo, ale já byl doma za chvilku pozdravil jsem Fumiko a omluvil se že jdu tak pozdě. Nakecal jsem jí něco o tom jak jsem se zdžel an tréninku Tae Kwon Da a že trénuju na jeden neoficiální zápas mimo Karakuru a že možná za nějakou dobu pojedu na chvíli rpyč. Nadšená asi úplně nebyla, ale vzala to. Náš vztah je v tomhle dost otevřený, když chce jeden z násn ěkam vypadnout tka mu v tom nic nebrání.
Přišla večeře, najedli jsme se a pak jsem si šli lehnout. Bůhví co mě čeká zítra.

Ráno mě vzbudila Ururu, abych se šel nasnídat. Vylez sem z postele a šel rovnou dolu, kde ještě nikdo nebyl. Nasnídal jsem se a rovnou sem šel dolů do jeskyně trénovat. Zapíchl jsem zanpakutou do země a objevila se Kusanagi. Tak nejdřív se rozehřejeme a pak tě naučim tu techniku řekla a začali jsme.

Když jsem se druhý den vzbudil Fumiko už byla pryč. Poslední dobou se vídámej ne večer. Už abych měl ty šílenosti za sebou. Naštěstí aspoň profesor se beze mě na chvilku obejde.
Osprchoval jsem a dal si snídani. Do batohu jsem hodil oblečení pro trénink a vyrazil k Uraharovi. Když jsem dorazil Tessai akorát sklízel ze stolu, popřál jsem mu dobré ráno a pomohl mu s nádobím. V kuchyni byli i Jinta a Ururu. Taky jsem je pozdravil. Ururu mi odpověděla a Jinta si jen odfrkl. Tessai mi poděkoval a řekl mi že Urahara je už dole. Poděkoval jsem mu, našel si prázdný pokoj a převlékl se do kimona. Bylo to jedno z mojí sady co jsem si enchal uší. Byli to psíš jen kalhoty odk imona a vesta a oboje mělo modré lemy jinak bylo bílé. Hodil jsem to na sebe, tašku nechal ve společenké místnosti a slezl dolů. Zajímalo by mě co mě čeká dneska.

Chvíli sme bojovali, ale pak jsem ucítil že tu je i Petr. Počkej na chvíli řekl sem Kusanagi. Díval jsem se co se děje Urahara tam něco připravoval, možná to je průchod do Hueco Munda. A petr právě slejzal dolů. Tak nic můžem pokračovat. řekl sem jí. Dobrá, teď tě naučím tu techniku a začala mi všechno vysvětlovat.

Tak jsem zvědav so bude dít teď. Ten žebřík mi takyl ezl na nervy. Lízt dolů byl děs, vejšky zrovna nemusím. Nechci vidět jak mě Tessai tahal nahoru. Ještě nahoře jsem se rozhlédl.
Podzemní prostor byl obrovský. Dole Urahara něco kutil a o kus dál se Toku bavil s nějakou postavou. Slezl jsem dolů k Uraharovi. Netuším co to dělal, stál před nějakými kvádry připomínající bránu. Došel jsem k němu. Zrovna tam jen stál a zamyšleně portál pozoroval.
"Eh zdravím tak jsem tady," prohlásil jsem.
"Ránko," odpověděl Urahara.
"Já asi počkám kus tamhle než bude čas začít s tréninkem."
"Jo trénink na to už není čas, torchu se tu pocvič nebo něco a pak jdi tam co je Tokugawa a sleduj ho. Zkus cítit jeho Reiatsu a uč se. Pomůže ti to," odmlčel se. "Já tohle musím dodělat. Pak přijde ejště Tessai a něco tě o Reiatsu naučí." S tím se ode mě odvrátil.
Mno tak jo, pro mě za mě. Troch usi tu zaběheam a pocvičím a pak se pudu mrknout na Tokua. I když teď si říkám jestli pro mě vůbec bude mít smysl razit do Hueca a nechat se zmasakrovat.

"EH deje se snad neco? hmm neni to tvoje?" zeptal sem se na kos-mos a podal ji fotku s usmevem
"Mohu ti nějak pomoci?"